Carpe diem et Salzburg *** Šachová partie v Salzburku

Výhled z okna nedělní ráno nesliboval zrovna nejlepší počasí, ale i přesto jsem na sebe natáhla hiking oblečení a s chutí se těšila na výlet do hor, který nám místní ESN zorganizovalo. Půlka víkendu strávená za počítačem mi kromě neustávající křeči v zádech přinesla také neuvěřitelný elán a já nechtěla doma strávit ani minutu navíc. O to větší přišlo zklamání když jsem se dověděla, že výlet se přesouvá na příští týden, protože na místě hustě prší. S přesvědčením, že doma zůstat nechci, jsem bleskurychle obvolala pár lidí a začala vymýšlet alternativy. Naštěstí máme skvělého buddíka Daniela, který se taky nerad nudí a za chvíli jsme seděli v autě směr Salzburg s úsměvy na tváři.

***

Krásné město nás navíc přivítalo ještě krásnějším počasím. Z Danielo vypadlo, že zde strávil půl roku na pracovním intershipu, což nás vzhledem k jeho počátečnímu hledání centra v mapě a mírně ztraceného výrazu, docela pobavilo. V doprovodu jeho zkušeného výkladu ("so, on the right side you can see beautiful yellow building, I don´t know what´s this...") jsme si prošli krásné historické centrum, které je od roku 1996 zapsáno v Seznamu světového dědictví UNESCO. Podívali jsme se na dům, kde žil a psal své nejznámější skladby Mozart a při brouzdání uličkami plnými drahých obchodků nám Haein, naše velice milá jehokorejská spolužačka, prozradila, že název značky Boggi se vyslovuje stejně jako jedno sprosté korejské slovíčko. Což bylo něco pro kluky, kteří toto slůvko s dětinskou radostí stále opakovali, Haein červená až zas ušima.

Cestou na městský hrad, který se pyšně rozléhal přímo před námi, jsme zvládli zahrát partii šachu. Bohužel pár figurek chybělo, takže jsme musely s holkama nasadit vlastní životy. Že Daniel není zrovna Gasparov mi došlo po pár minutách, kdy mě bezostyšně nechal vykopnout, aby si uchránil královnu, ale hlavně největším pobavením pro nás byl malý asijský kluk, který hru sledoval a po Danielovu tahu se s očima v sloup plácl do čela. 

Po trošku náročnějším stoupání nás Salzburgský hrad odměnil krásným výhledem na město a jím protékající Salzach. Náš malý výlet jsme zakončili germánským stylem a hladové krky nacpali "Bratwurstem" v místním rychlém občerstvení. Tedy, náš výlet ještě nebyl zdaleka u konce, ale to jsme v tu chvíli ještě netušili.

Na cestě zpátky jsme totiž kladně kývli na pozvání Danielovy rodiny zastavit se na "kafíčko" do jeho rodné vesničky, kousek za Salzburgem. A myslím, že ani jeden z nás nelitoval. Z "kafíčka" se vyklubala večeře a celý večer jsme strávili obklopeni velkou Danielovou rodinou, kde byli všichni neuvěřitelně milí. Konverzace v němčině sice byla místy obrovskou výzvou, ale všichni naše breptání a přeřeky tolerovali jak mohli. Poslední fotka zachycuje Haein jak si plní jeden ze svých snů: byla si pohladit jednu z kraviček, které chove Danielův bratr hned vedle.