Carpe diem et Salzburg *** Šachová partie v Salzburku

Výhled z okna nedělní ráno nesliboval zrovna nejlepší počasí, ale i přesto jsem na sebe natáhla hiking oblečení a s chutí se těšila na výlet do hor, který nám místní ESN zorganizovalo. Půlka víkendu strávená za počítačem mi kromě neustávající křeči v zádech přinesla také neuvěřitelný elán a já nechtěla doma strávit ani minutu navíc. O to větší přišlo zklamání když jsem se dověděla, že výlet se přesouvá na příští týden, protože na místě hustě prší. S přesvědčením, že doma zůstat nechci, jsem bleskurychle obvolala pár lidí a začala vymýšlet alternativy. Naštěstí máme skvělého buddíka Daniela, který se taky nerad nudí a za chvíli jsme seděli v autě směr Salzburg s úsměvy na tváři.

***

Krásné město nás navíc přivítalo ještě krásnějším počasím. Z Danielo vypadlo, že zde strávil půl roku na pracovním intershipu, což nás vzhledem k jeho počátečnímu hledání centra v mapě a mírně ztraceného výrazu, docela pobavilo. V doprovodu jeho zkušeného výkladu ("so, on the right side you can see beautiful yellow building, I don´t know what´s this...") jsme si prošli krásné historické centrum, které je od roku 1996 zapsáno v Seznamu světového dědictví UNESCO. Podívali jsme se na dům, kde žil a psal své nejznámější skladby Mozart a při brouzdání uličkami plnými drahých obchodků nám Haein, naše velice milá jehokorejská spolužačka, prozradila, že název značky Boggi se vyslovuje stejně jako jedno sprosté korejské slovíčko. Což bylo něco pro kluky, kteří toto slůvko s dětinskou radostí stále opakovali, Haein červená až zas ušima.

Cestou na městský hrad, který se pyšně rozléhal přímo před námi, jsme zvládli zahrát partii šachu. Bohužel pár figurek chybělo, takže jsme musely s holkama nasadit vlastní životy. Že Daniel není zrovna Gasparov mi došlo po pár minutách, kdy mě bezostyšně nechal vykopnout, aby si uchránil královnu, ale hlavně největším pobavením pro nás byl malý asijský kluk, který hru sledoval a po Danielovu tahu se s očima v sloup plácl do čela. 

Po trošku náročnějším stoupání nás Salzburgský hrad odměnil krásným výhledem na město a jím protékající Salzach. Náš malý výlet jsme zakončili germánským stylem a hladové krky nacpali "Bratwurstem" v místním rychlém občerstvení. Tedy, náš výlet ještě nebyl zdaleka u konce, ale to jsme v tu chvíli ještě netušili.

Na cestě zpátky jsme totiž kladně kývli na pozvání Danielovy rodiny zastavit se na "kafíčko" do jeho rodné vesničky, kousek za Salzburgem. A myslím, že ani jeden z nás nelitoval. Z "kafíčka" se vyklubala večeře a celý večer jsme strávili obklopeni velkou Danielovou rodinou, kde byli všichni neuvěřitelně milí. Konverzace v němčině sice byla místy obrovskou výzvou, ale všichni naše breptání a přeřeky tolerovali jak mohli. Poslední fotka zachycuje Haein jak si plní jeden ze svých snů: byla si pohladit jednu z kraviček, které chove Danielův bratr hned vedle.

Terra incognita *** Jiný kraj, jiný mrav

Dva týdny utekly dřív než člověk řekne "Steyr" a musím poznamenat, že zatím to vypadá na parádní Urlaub. V rozvrhu hodiny přednášek abys pohledal a když už nějakou najdeš tak odpadne. Minulý týden jsem tedy navštívila pouze hodinu marketingu, kde jsem se dověděla, že doporučená literatura stojí v paperbackovém vydání 60 euro, takže pravděpodobně risknu přípravu bez této bible a nebo napíšu Janě, která je schopná na internetu vyhledat snad všechno včetně deníčku Paris Hilton.

***

Spousta volného času však kromě nicneříkajícího čučení do Facebooku přinesla své ovoce a já jsem začala zpracovávat údaje pro diplomku, což mě, milovnici deadlinů, přijde téměř jako nadlidský výkon. Kromě toho si také začínám zvykat na místní život. I přesto, že naše kultury jsou si v mnohem podobné, najdou se zvyklosti, které nás občas všechny přivedou do komických situací...

Místní dialekt
Po několika marných pokusech jsme konverzaci v obchodech prakticky vzdali. Místní dialekt je spisovné němčině, tzv. Hochdeutsch, vzdálen asi stejně jako čeština našemu dialektu "ponašymu". První den jsem v rozhovoru mého buddíka pochytila jedno jediné slovo, a to bylo moje jméno. A kromě pár výrazů, které jsem se zatím naučila a které bych mohla spočítat na prstech jedné ruky, se moje porozumění nijak nelepší. I přesto, že každý Hochdeutsch zná, téměř nikdo ji nepoužívá. Na můj zvídavý dotaz Proč? mi můj buddík odpověděl, že se takhle mluví jenom ve Vídni a že to zní "gay". Myslím, že tento stav geniálně vystihuje situace, kdy jsem na otázku jednoho z místních studentů Proč jsem si vybrala zrovna Steyr? odpověděla Protože se chci naučit německy a dotyčný v ten moment vyprskl nahlas smíchy div se nezadusil večeří a po pětiminutovém smíchu ze sebe vykuckal: Ty se nenaučíš dobře německy, ale naučíš se dobře dialekt!

Recykluji, recykluješ, recyklujeme
Prakticky každý materiál má v odpadkových koších své místo. Plastic, Sklo, Bio, Metal, Papír, .... Recykluje se stejně jako u nás s tím rozdílem, že tady se recykluje v podstatě všude, ale hlavně všechno. V praxi to tedy například vypadá tak, že v každé místnosti university je cca 6 druhů košů, a na vyhození odpadku, aby si člověk vzal dovolenou. Víčko od jogurtu tam, obal od jogurtu zase támhle a samotný kelímek opět jinde ... a běda jestli to spletete!

Zkouška sirén
Na tu jsme zvyklí i z Čech, tady však probíhá pravidelně každou sobotu a několikrát za sebou. Dokážu si dokonale představit situaci, kdy přijde opravdové varování a já zůstanu v klidu sedět na zadku, v domnění, že se jedná o další zkoušku.

Prokletá neděle
Zatímco v Česku zůstává výraz "svátek práce" pouze řečnickou frází, v Rakousku tomuto pořekadlu vtiskli opravdového ducha. Prakticky všechno je zavřeno. Takže pokud vás ráno přivítá prázdná lednička, jediné čím můžete nacpat žaludek jsou pokrmy místní kavárny ... nebo můžete hrábnout hlouběji do kapsy a zajít do restaurace.

!!! Ale hlavně jsou místní obyvatelé neuvěřitelně přátelští a hodní !!!!

Eierschalensollbruchstellenerzeuger a kulturní šok

Zamračený víkend utekl příliš rychle. Od té doby co jsem v Hoferu nechala  € 5 za úžasné hodinky (sázím 500 že vydrží min půl roku) , nestačím sledovat ručičky. Nedělní večer jsme se rozhodli prozkoumat místní "hudebnu". Zvyklá z brněnských kolejí na nevytopený prostor, kde uprostřed stojí obrovské křídlo marně čekající na laďiče, jemuž přítomnost dělá prťavá otáčivá židle, která už beztak měla tu čest s pozadím kdejakého soudruha, jsem se nestačila divit. Menší místnůstka vybavená klasickým i elektronickým piánem, bubnovací soustavou a stojany na noty rozhodně předčila mé očekávání. Hudebna je i odzvučena, což mě přineslo mnohem lepší pocit. Jsem si vědoma, že poslouchat moje pokusy o hru na piáno plus pokusy o zpěv, asi není úplná výhra.

V pondělí ráno vstávačka na devět kdy jsme všichni zahraniční studenti pokračovali ve společném kurzu Introduction to Studies. Kromě zajímavých her sloužících ke vzájemnému poznávání, nám pomocí interaktivní hry přednášející demonstrovala, jakým způsobem bychom měli vnímat cokoli, co se odlišuje od našich zvyklostí a tradic. Místností putovala zvláštní věc, kterou jsme měli popsat. Někteří sázeli jednu vlastnost za druhou, jiní se snažili věc pojmenovat a našlo se pár jedinců, kteří věc rovnou zhodnotili kladně či pozitivně. Ukázalo se, že se jedná o celkem praktickou věc s jednoduchým názvem Eierschalensollbruchstellenerzeuger. Na demonstrativní fotce níže ruka nahoře třímá kuličku, která když se spustí, vrazí do dolní části (tvaru zvonečku) a tím rozbije skořápku uvařeného vajíčka po jeho obvodu (rozbíječ skořápek tedy).

A ponaučením plynoucím z této interaktivní hry?
Jakoukoli situaci, se kterou nejsme seznámeni a kterou nám přináší odlišná kultura, bychom měli nejdříve popsat, pak pojmenovat a až poté hodnotit.

***

Bernadette nám také poskytla cenné rady, jak se vyrovnat s kulturním šokem, který se často během takovýchto dlouhodobých pobytů dostavuje. Dle jejího grafu bychom se ještě všichni měli nacházet v období tzv. líbánek: šťastném období, kdy poznáváme spoustu nových lidí, seznamujeme se s životem v cizí zemi a tudíž nemáme příliš příležitostí uronit slzu nad vlastí, která nám však brzy začne scházet a my se pomalu začneme ocitat sami, nepochopeni a sami nechápající. Do té chvíle než z nás šok opadne a my se přizpůsobíme místnímu životu. Graf, který vykreslovalo světlo projektoru popisoval situaci, která mi byla až neuvěřitelně povědomá .....začátkem mého pobytu v Seville jsem Španělsko milovala - tak otevření, milí, nikam nespěchající, no prostě úžasní lidé tam žili! A to teplíčko a španělština tak libozvučný jazyk! S příchodem listopadu jsem mrzla v bytě, kde nebylo topení, a dost neslušně celý den nadávala jak jsou Španěláci nespolehliví a že jim není ani slovo rozumět. Kulturní šok však časem opadl a dnes už bych zase jela zpátky do té prosluněné země, kde všechno má svůj čas a mluví se tam tak krásným jazykem!

Uvidíme jestli mě podobný "kulturní šok" dožene i tady.