První den Welcome Weeku, tedy podnělí 23.září, začínal v 8 hodin úvodní prezentací prezidentky zdejšího ESN (Erasmus Students Network). Kromě cenných instrukcí týkajících se přístupu ke školnímu informačnímu systému, rozvrhům, přihlašování na kurzy, průběhu semestru apod. jsme byli každý obdarován muffinem a uvítacím balíčkem se spoustou informací a nějakými byrokratickými lejstry, které musíme odevzdat na zdejších úřadech. Zahraničních studentů je zde něco přes 70, ale celkové číslo cizinců studujících bakalářské či magisterské programy na FH Steyr je krapet vyšší. Celé dopoledne jsme tedy strávili vstřebáváním neuvěřitelného kvanta informací a vyplňováním již zmíněných formulářů, které byly v němčině, takže bylo docela vtipné pozorovat Francouze vedle mne, jak nechápavě kouká na papíry před sebou a snaží se dle velikosti kolonek odhadnout jaký údaj po něm rakouská vláda chce. Chopila jsem se příležitosti zúročit znalosti němčiny a ochotně mu s vyplňováním pomohla. Následovala krátká prohlídka kampusu a povinná návštěva kanceláře pro zahraniční studenty, po které jsme byli všichni o 28 euro lehčí.
***
Odpoledne jsme se společně s ostatními Čechy a Danielou vyrazili do centra, odevzdat jeden z veledůležitých formulářů a přihlásit svoji maličkost na magistrát. Člověče div se, rychlost zdejších úředníků se nijak neliší od těch v Česku - alespoň tedy těch na cizinecké v Brně. Protože se stejně blížila zavírací doba a já neměla formulář podepsaný mým poskytovatelem ubytování, produktivnější bylo nečekat na ostatní a v mezičase si vyřídit aktivaci SIM karty a zdarma rakouský účet u nejmenované banky, která pyšně nese ve svém názvu slovo národ. Pán zastupující mobilního operátora mi pak vykouzlil úsměv na tváři poté, co mi oznámil, že první měsíc mám tarif zdarma a k tomu navíc 30 SMS a 30 minut volání do celého světa :)
***
K smrti unavená jsem sice po návratu domů zaspala výdej večeře, ale zase jsem byla svěží na Welcome party, kterou pro nás připravili v místní menze. Na tu jsme se vydali společně s Lukášem a Adamem, kteří zde letos začali studovat bakalářské studium. Jj, trošku si musím zvykat, že ještě nejsou příliš znalí vysokoškolskému životu, ale čípci to jsou dokonalí: Před odchodem mi Lukin otevřel třímající v ruce náušnici, kterou se snažil propíchnout dírku v uchu, která mu za pár dní stačila trochu zarůst. Skoro tam zkolaboval, víte jak chlapi snáší takovou bolest, takže na párty jsme vyšli asi s 30min zpožděním. Což u mě nebylo žádným překvapením, protože jsem zatím nestačila nikde přijít na čas - tak nějak jsem začala chápat naše Erasmáky, kteří mají s včasnými příchody taky problémy. To bude nějaká aura nebo co. Během cesty jsem se zase dověděla, že Adam byl v Brně několikrát, a to pokaždé na Mistrovství republiky v piškvorkách :D tomu se člověk prostě nemůže nezasmát!
***
Seznamovací párty se konala v duchu "all you can drink". Zaplatili jsme jednotný poplatek, a mohli pít co jsme chtěli a kolik jsme toho chtěli. Protože výběr nebyl příliš široký - pivař moc nejsem, Weisbier neměli a z vína mi poslední dobou nebylo úplně košer - občerstvovala jsem se pomerančovým džusem, který jsem občas proložila místním "Schnapsem", jehož chuť byla na chlup podobná naší slivovici. Seznamovací hry spolu s dávkou alkoholu vzaly za své a za chvíli se prostor hemžil konverzujícími páry a skupinkami. Zatím nejoriginálnější jméno, se kterým jsem se zde setkala, je "Atte". Tento Fin může být hrdý na to, že nosí jméno, které v holandštině (nebo to byla dánština, později jsme se oba shodli, že si nemůžeme vzpomenout :D) znamená "bottoms up", tedy ve volném překladu něco jako "pijme". Protože početná skupinka studentů stále neměla dost, zábava se volně přesunula do místního baru v centru, který jsem prozřetelně vynechala. Ráno mi totiž můj bolehlav dával jasně najevo, že už mi není dvacet....
....a za chvilku už mi nebude ani dvacetpět!
Žádné komentáře:
Okomentovat