Alea acta est *** Soutěživá Ruska, test německých znalostí a Noční hlídka

Ranní pozdní příchod na první společný kurz Úvodu do studia nebyl překvapivě způsoben mou lenivostí, ale špatnou orientací. Naštěstí je tady také skupinka milých Jihoameričanů, která dorazila ještě později a způsobila malé pozdvižení při vítání s jejich kamarády (než dáte každému z 10 přátel dvě hubičky na tvářičky, chvilku to trvá). Vedoucí International Office, která kurz vedla, si nás rozdělila do 10 skupinek. Každá skupinka dostala na papíru sled úkolů, které jsme měli společně vykonat. V zásadě se jednalo o to, že jsme měli najít různá místa na fakultě (posluchárny, kanceláře učitelů, atd.) a ve městě (magistrát, pošta, vlakové nádraží). Jako potvrzení, že jsme úkol splnili, nám sloužilo barevné razítko. Postu teamleadera se od začátku chopila vítězstvíchtivá Ruska, takže jsme po fakultě a centru Steyru lítali jako by nás na nože brali. Do "cíle" jsme doběhli o chlup jako druzí a já nezapomenu zklamaný výraz v mladičké Ruské tváři, který mi škubal s koukty úst. Ještě teď ji slyším lamentovat nad tím, že člen prvního týmu si dojel pro razítko z vlakového nádraží na kole, natož my jsme šli pěšky. Nutno podotknout, že náš tým se taky zcela nedržel uvedených pravidel :)

***

Čekání na test, který měl ohodnotit naše německé znalosti jsme strávili venku na sluníčku tlacháním o všem možném. Začínám mít mírný pocit méněcennosti páč zdejší zahraniční studenti jsou opravdu zajímaví. Všichni mluví dost dobrou angličtinou a spousta z nich více než dva jazyky. Samotný test byl pro mne milým překvapením. I přesto, že moje základy němčiny leží ladem skladem zapomenuté někde v nejtemnějším koutě mého mozku, nepřišel mi nijak extrémně složitý. Ale jak už to u mě bývá - nechval dne před večerem - z učebny vycházím se slavnostním pocitem, který často rychle zchladí výsledky. Ty ale zatím nemám, tak uvidíme jak jsem oslnila hodnotící osazenstvo.

Nejzajímavější částí dne byla prohlídka města, která byla naplánována na 7 hodinu večerní. Uvítala nás postarší paní s velkým kloboukem na hlavě oděná do zvláštního hábitu, v jedné ruce třímala lucernu a ve druhé cosi, co vypadalo jako středověká zbraň - dlouhá tyč s hrotem na jejím konci. Jak jsme se později dověděli, jedná se o oděv typický pro tzv. Noční hlídku. Ta hlídala město Steyr někdy v 16. či 17. stol. (tady mi paměť vypovídá službu). V dobách dávno minulých bylo celém městě cca 16 bran, které se při úderu 10 hodiny večerní zavřely, tudíž se nemohl dostat nikdo ven ani dovnitř. Noční hlídka pak měla přes noc udržovat pořádek a klid. Členové této hlídky byli samozřejmě muži, paní průvodkyně nám však svěřila malé tajemství - občas se stalo, že se člen noční hlídky zdržel v místní krčně a společensky unaven nebyl schopen svěřenou práci vykonávat tak jak by měl, na jeho místo tedy nastoupila jeho milá choť. Hned naproti naší skromné fakultě se nachází neskromný Lambergův palác, jehož úplně první základy sahají kdesi do 10. stol. Po cestě na vyhlídkovou věž jsme minuli sochu Josefa Werndla, zakladatele světoznámé továrny na zbraně. Součást jednoho ze zdejších kostelů, 80 m vysoká úzká věžička (tedy něco přes 200 schodů), kdysi patřila tzv. strážci ohně, který měl za úkol střežit město od požáru. Prohlídku jsme zakončili na půvabném steyrském náměstí, kde nadšenci architektury mohou obdivovat renesanční a barokní styly ba dokonce i pozůstatky gotiky.